Zrada bolí
Ten čas běží strašně neúprosně,
co jsem tehdy udělala špatně, už vím jasně.
Zradila jsem, srazila tě na kolena,
jak teď bych si přála být tvoje žena.
Proč jsem to jen proboha udělala,
od té doby nejhorší část mého života nastala.
Jaktože jsem se tehdy neovládla
a nežli po lásce po moci hrábla.
Jak jsem si tehdy nemohla vybrat lásku
a radši ji hodila v proklatou sázku.
Moc mě tehdy hrozně uchvátila
a já svou jedinou lásku zatratila.
Co bych teď dala za vrácený čas,
ať si tu moc klidně vezme ďas.
Na co je mi ta moc proklatá,
když přetrhla se mezi námi nit zlatá.
Teď už vím, jaké strašné chyby jsem se tehdy dopustila,
že jsem tě jen tak opustila.
Když jsem tě ještě měla,
žít dál jsem chtěla.
Teď mám místo tebe velkou moc,
ale musím na tebe myslet noc, co noc.
Věř mi, že svého činu hrozně lituji,
a prosím bohy, ať se nade mnou slitují.
Já už bez tebe dál žít nemohu,
ale co proti osudu zmohu??
Nemůžu říct: „Hrozně krutý je ten osud.“,
když já spáchala všechno zlé dosud.
Mohu za to já a můj chtíč,
kvůli tomu jsem zahodila k tvému srdci klíč.
Tehdy jsem si byla jistá svým rozhodnutím,
ale teď nad ním jen a jen smutním.
Ach, co bych dala za tvůj návrat,
a přitom po tobě nemohu ani začít pátrat.
Tvou duši za moc jsem zaprodala,
tím jsem se mocnou bytostí stala.
Ale teď bych to nejradši vyměnila zpět,
než takhle nehorázně trpět.
Když já trpím takhle hodně,
tak ty z toho musíš být úplně na dně.
Takovou bolest jsem ti určitě způsobila,
asi bys byl radši, kdybych tě zabila.
Já vážně netuším, co mne to tehdy popadlo,
že mě tohle šílenství napadlo.
Já už vážně dál nemohu bez tebe jít,
za svůj čin bych měla v pekle shnít.
Moc dobře to vím,
že nic jiného si nezasloužím.
A přes to všechno tě chci poprosit,
i když jsem se ti už musela zhnusit.
Odpusť mi tu zradu strašnou
a vyslyš mou prosbu jasnou.
O odpuštění tě teďka prosím,
bolest za ten hřích v srdci nosím.
Tu bolest prosím ze mě sejmi
a novou chuť do života dej mi.
Věř mi, že teď říkám pravdu,
k tomu ještě odvahu najdu.
Vím, jak hodně jsem zhřešila
a kvůli tomu bych raději nežila.
Proto tě prosím alespoň o odpuštění,
to se snad ještě smí.
Jenom ty a tvé odpuštění,
nic hezčího vážně není.
Přála bych si, abys tu byl se mnou,
abys mě hladil svou rukou jemnou.
Abys mi šeptal slova lásky,
aby byly pryč ty hrozné nářky.
Abych ti mohla říct, jak moc tě miluju,
jak toho všeho hrozně lituju.
Co pro to udělat mám,
řekni, cokoliv za to dám.
Jenom si přeji, aby ses mi vrátil,
abys se mnou tu strašnou samotu krátil.
Už nevím, co dál bych měla říct,
jen té moci se ještě zříct.
Posledních pár slov, co dnes pronesu,
věř mi, víc bolesti nesnesu.
Tak tě z celého srdce prosím,
ve svém srdci tě stále nosím.
Jen na tvé odpuštění stále čekám,
a dokud mi neodpustíš, neodejdu nikam.
Bodavou bolest uvnitř sebe cítím
a doufám, že tvou lásku ještě chytím.
Měla jsem ji, ale já hloupá ji pustila,
bohužel pozdě jsem svou chybu zjistila.
Teďka tě prosím daruj mi ji ještě jednou,
líp se to přeci táhne ve dvou.
Prosím věř mi, prosím tě o jediné,
smaž ze svého srdce moje skutky stinné.
Budu tady stále čekat na tvé odpuštění,
tak velké lásky se přece cení.
I když jsem to pokazila,
vím, že s tebou jsem na štěstí narazila.
Tak mi odpust mé velké selhání,
to jest mé jediné přání.
Odpusť a vrať se mi,
ať jsme nejšťastnější pár na zemi.
Slibuji, že si tvé lásky budu cenit
a nebudu chtít na tom nic měnit.
Z celého srdce tě přeci miluji
a tu nejvěrnější lásku ti slibuji.
Zjistila jsem totiž, jak moc ráda tě mám,
že za tebe klidně život dám.
Ale bohužel příliš pozdě jsem si to uvědomila,
a jenom moc mi po tobě zbyla.
Teď žiji jen pro jedinou věc,
že mezi námi ještě není úplný konec.
Jestli mě totiž miluješ stále,
tak nebudeš již čekat dále
a odpustíš tu hrůzu mnou spáchanou,
tím okovy bolesti, ztráty a zrazení spadnou.
Budeme moct být spolu zase
a budoucnost už bude jen naše.
Věřím, že krásný čas na nás čeká
a normální životy nám už osud nechá.
Tak odpusť, ať začneme znovu oba žít,
ať po cestách lásky můžeme zase jít.
Ať jsme znovu oba šťastní,
to je přeci všech bytostí úděl jasný …
by KiS