Temný anděl

On se objevil v ten den,

kdy se mi zdál hrozivý sen.

Vlasy po ramena dlouhé měl,

v barvě černé, jako noc, ve které šel.

Oči měl krásné a nebezpečné najednou,

takové jsem za život neviděla ani jednou.

Ze zad mu vyrůstala křídla černá

a za ním se plížila temnota věrná.

Ano, temný anděl to byl,

co pro svůj nelehký úděl žil.

Musel odvádět duše mrtvých lidí

a to co se s nimi stane, moc dobře vidí.

V tom snu jsem byla s ním a viděla jsem,

jak někomu uniká život jako dým.

Byl to příšerný a hrozivý pohled,

 radši jsem si rychle rukou zakryla rozhled.

Ale stejně jsem to před očima stále měla,

bylo to tak živý, jako kdybych bděla.

A přitom to byl přeci jenom sen,

měla jsem asi za sebou strašný den.

Najednou se mým směrem otočil

a na mě svůj zrak stočil.

Byl velmi krásný a ty oči jeho,

zorničky měl rudé jako peklo.

Ale barva očí byla naprosto jiná,

od nebeské modři až do černa.

Byly zvláštní, krásné i děsivé,

ale u něj celkem dost slušivé.

Koukal se na mě hrozně zvláštně,

ale řekla bych, že i trochu krásně.

Temnému andělu do očí se dívat,

je děsivější, než kdybych začla zpívat.

Líbil se mi a přitom jsem se ho moc bála,

a k tomu jen kousek od něj stála.

Mohl by mě asi klidně zabít na místě,

no, to jo, určitě, jistě.

Najednou se směrem ke mně rozešel,

až tu krátkou vzdálenost mezi námi přešel.

Velmi malá část nás od sebe dělila

a v tu chvíli se přese mě temnota přelila.

Měla jsem strašně divný pocit,

jako bych chtěla z mostu skočit.

Za malou chvíli ten pocit zmizel,

kéž by v tu dobu radši křičel.

Ale ne, on musel stále mlčet,

měla jsem sto chutí na něj ječet.

Bylo tam ticho děsivé a smutné,

obloha byla v barvě temné, matné.

Ani jedna hvězda nesvítila,

jako by se na ně temnota zřítila.

Stál stále kousek přede mnou

a prohlížel si mě, jako kořist svou.

Hrozně jsem se ho v tu chvíli bála,

ale na stejném místě pořád stála.

Vypadal, jakoby o něčem důležitém přemýšlel,

a co v další chvíli udělá rozmýšlel.

Po chvíli se na mě tak zvláštně podíval

a do mých očí se uhrančivě zadíval.

Pohled jsem od něj prostě odtrhnout nemohla,

a ani na ten nejmenší odpor jsem se nezmohla.

Jeho krásná temná křídla se ke mně ze stran začala přibližovat,

 v tu chvíli jsem měla sto chutí se pokřižovat.

Ale to jsem radši neudělala

a jenom ruce v pěsti zaťala.

Za svými krásnými křídly mě celou schoval,

a najednou jako by mě do zad bodal.

Bolelo to celkem hodně dost,

ale nechtěla jsem mu udělat radost.

Nesykla jsem bolestí, ani mi slza neukápla,

možná jsem ho tím i trochu zmátla.

Po nějaké té minutě bolest trochu ustoupila,

 ale já v jeho objetí stále byla.

Pocit to byl hrozně zvláštní

a zároveň tak moc krásný.

Bohužel to hezké objetí brzy skončilo

 a tu krásnou chvíli to ukončilo.

O krok ode mě odstoupil

 a ještě kousek ustoupil.

Do očí se mi po celou tu dobu díval

a něco si k tomu potichu zpíval.

Vůbec jsem mu nerozuměla,

ale hrozně moc bych chtěla.

Z krku si sundal zvláštní řetízek,

byly na něm křídla a mezi nimi křížek.

Ta křídla byla perleťově černá,

no prostě byla moc pěkná.

A ten křížek byl zas do bíla,

to prostě patří mezi umělecká díla.

On mi ten řetízek na krk připnul,

v tu chvíli i tlukot mého srdce ztichnul.

Nakonec se na mě tajemně pousmál,

otočil se křídly ke mně a šel dál.

Najednou jsem pocítila na srdci smutek

a ten zvláštní, krásný pocit jako když utek.

Chtěla jsem na něj křiknout, ať se vrátí,

ale to v tomto světě asi neplatí.

Nemohla jsem na něj zavolat

a zpátky ho k sobě přivolat.

Stále jsem se na něj dívala

a slzy z očí stírala.

A když zmizel v dáli temný,

tak mi skončil ten sen pěkný.

Ležela jsem v posteli a plakala,

jedna slza za druhou na polštář padala.

Po nějaké chvíli mě to přešlo,

ale stále mi u srdce bylo těžko.

Vstala jsem z postele, do koupelny šla

a tvář studenou vodou opláchla.

Do zrcadla jsem se koukla na odraz svůj,

už jsem se otáčela, když najednou mysl zařvala no tak STŮJ!!

Rychlostí blesku jsem se zpátky otočila

a na hruď svůj pohled stočila.

Vlastním očím uvěřit jsem nemohla

a jenom na povzdech jsem se zmohla.

Na mém krku, na řetízku byl on,

toho krásného temného anděla symbol.

To je nemožné, stále jsem si opakovala

a ruku pomalu k němu natahovala.

Skoro jsem se ho dotknout bála,

ale moc jsem o něj stála.

Moje ruka zavadila o křídlo černé,

potom jsem na něj sáhla, bylo hrozně pevné.

Celý přívěšek jsem do ruky vzala

a jaktože ho mám na krku se sama sebe ptala.

Všimla jsem si ještě jedné zvláštní skutečnosti

a to té, že jsem na zádech měla tetování vyšší mocnosti.

Byl to ten samý znak, co na tom krásným přívěsku,

přišla jsem si, jako bych prošla tu nejzvláštnější soutěsku.

Ale to mě už dvakrát moc nepřekvapilo

a moje další plány to rozhodně nezhatilo.

Ty plány byly naprosto jednoznačné

a v tu dobu nanejvýš úžasné.

A proto jsem se ihned pohla

a do své měkké postele si lehla.

Pokaždé, když jsem se přívěsku dotkla,

jako bych od všedního života utekla.

A to tetování, sílu mi pokaždé dodalo,

i když při vzpomínkách na něj, pár slz z očí spadalo.

Chtěla bych mu říct, mám tě ráda

a rozhodně ne, jako kamaráda.

To jedno setkání, celý život změnilo mi,

od té doby jsem stále počítala dny.

A doufala, v jeho brzký návrat,

ale nezačala jsem po něm pátrat.

Najít jsem ho stejně nemohla,

i kdybych celým světem pohla.

Anděl temný to je přeci

a najít ho není v mé moci.

Ale v mém srdci stále se mnou je

a na vždy už tam zůstane.

Nikdy víc jsem ho už nespatřila …

by KiS